Vítejte na stránkách volejbalového oddílu TJ Sokol Dobřichovice - muži A

Po dlouhé době se vrátil webmaster!!!!!

Vrátil jsem se z dovolené v Karibiku, kde jsem pil Mojita a kouřil doutníky, takže Vám všem můžu slíbit, že od začátku příští sezony (podzim 2010:-)), budete opět pravidelně informováni o našem dění i v této hypermoderní podobě :-)

 Jak jsme hráli s ČZU B a J abloncem

Vážení a milí příznivci dobřichovického volejbalu, mrazy pomalu ustupují, ledovky střídá bláto a dny se pomalu začínají prodlužovat. Ne že by jaro klepalo na dveře, to v žádném případě, ale zkrátka jsme se posunuli do jiného, nového období. Do období play-off.

Je tomu skutečně tak, před 14ti dny jsme ukončili utkáním s Jabloncem n. Nisou základní část, ve které jsme skončili na prvním místě. Našim investigativním reportérům se podařilo přesně zjistit, kdy tomu tak bylo naposledy. Už je to pěkně dlouho. Takže se dá říct, že máme důvod k oslavám. Jelikož jsme ale bojovníci a nikdy se nevzdáváme, teda pokud neprohráváme už třeba o tři body (to víme, že už je to ztracený), tak se pokusíme ještě zabojovat a probojovat se co nejdále i v play-off.

Poslední dvě utkání jste měli možnost sledovat na vlastní oči, takže není potřeba se k nim moc vracet. Jen připomeneme, že jsme sehráli rozhodující utkání s ČZU Praha B, ve kterém jsme rozhodli o konečném pořadí po základní části, když jsme vyhráli 3:1 a v sobotu jsme to pak jen potvrdili hladkým vítězstvím nad Jabloncem 3:0.

Po tomto náročném víkendu nás čekal zasloužený odpočinek v podobě 14 dnů bez volejbalu, resp. bez zápasu, protože přestat trénovat jsme si samozřejmě nemohli dovolit.

Jenomže ne všichni přistoupili k těmto dnům „volna“ stejně. Zatímco polovina dřela na tréninku s medicinebally, běhala, posilovala a dělala všechny ty příjemný věci, druhá polovina se vyvalovala na horách a okukovala opálené horské servírky. Samozřejmě je pokuta neminula, ale kdyby se nám v dnešním utkání náhodou nedařilo, tak si vzpomeňte, že za všechno můžou ti, kteří byli na horách.

A jak to vlastně letos bude s postupem a pádem??

Na začátku soutěže se rozhodlo, že poslední z extraligy padá a vítěz první ligy postupuje přímo. O zařazení juniorů do extraligy jsme vás již informovali a ti neměli nikam padat ani postupovat, tedy neměli nijak ovlivňovat soutěž. Takhle mluví pravidla. Teď bude následovat úvaha jednoho našeho investigativního reportéra. Jelikož to vypadá, že celkem, který by měl z extraligy spadnout je celek ČZU Praha A a blíží se nové volby předsedy ČVS, pravidla se podivuhodně mění a možná nikdo z extraligy padat nebude. Reprezentace juniorů se na rok přešoupne do 1. ligy a pak se zas vrátí do extraligy, zřejmě podle toho, kdo zrovna bude na chvostu extraligy a jestli se bude hodit, aby ten celek spadl, nebo ne. Nikdo neví nic jistě a tohle jsou pouhé domněnky, ale jak je možné, že za posledních osm let z extraligy spadli jen dva celky a to MFF Praha a Benátky nad Jizerou, celky s minimálním rozpočtem a tedy i vlivem. Nejspíš náhoda, měli holt pech, že na ně vyšel špatný ročník, kdy se zrovna padalo. Druhou ne příliš férovou věcí je, že se pravidla mění v průběhu rozjeté soutěže. Dokonce a není to tak dávno, se pravidla změnila v předposledním kole!! Bylo to tedy v ženském volejbale, ale v předposledním zápase se rozhodlo o tom, že místo jednoho celku, budou postupovat dva. A náhodou, ti co chtěli postoupit byli druzí a nemohli již soutěž vyhrát.

No nic, nechme polemizování a domýšlení si všeho možného, protože nás se to naštěstí netýká. My musíme hrát dobře, abychom byli spokojeni my i vy a pokud budeme vyhrávat, tak postoupíme až do finále. Protože finále je to, kam my patříme. Ne náhodou to máme v naší hymně.

Takže abychom se tam dostali, musíme se nejdřív ve čtvrtfinále poprat s celkem Brna B. V letošním roce s ním máme velmi dobrou bilanci, takže doufáme, že navážeme na předešlé výsledky a podaří se nám je opět porazit. Jen ještě připomeneme, že každé kolo se hraje na tři vítězná utkání a vždy se začíná u lépe postaveného týmu po základní části. Začínáme tedy dvakrát doma, pak možná dvakrát venku a případné páté, rozhodující utkání by se hrálo v úterý opět u nás.

Tak a teď už víte snad úplně všechno, takže se můžeme pustit do samotného boje o postup. Kdybyste něčemu nerozuměli, kapitán Jarda Lopata Čermák se nabídl, že vám cokoliv dovysvětlí, takže neváhejte a kdykoliv se ho na cokoliv zeptejte.

Doufejme, že si v letošním play-off užijeme spoustu kvalitního volejbalu a že se dostaneme co nejdál.

Jak jsme hráli na Odolce a v Chomutově    

Vážení a milí příznivci dobřichovického volejbalu, podle všech předpovědí se ukazuje, že ročník, který končí číslem 9 by měl být šťastný. My, protože jsme velmi skromný tým, doufáme, že se to štěstí vztahuje především na nás. Na druhou stranu, proč by taky ne, vždyť jsme čestní, hodní, milí a dokonce i dobře vypadáme (samozřejmě jak kdo, ale našim investigativním reportérům se zjistit, že třeba smečaři jsou obzvláště oblíbení). Tak nebo tak, zkrátka doufáme, že letošní rok bude pro nás a naše příznivce šťastný.

Než se ale pustíme do našeho dnešního soupeře, dlužíme vám malou rekapitulaci posledního měsíce.

Takže, pokud jste byli lenoši, a my víme, že byli, neviděli jste naše utkání na Odolene Vodě a v Chomutově. A to jste o hodně přišli, protože se tam děli věci. Tak třeba o zápase na Odolce vám neřekneme skoro nic a není to jen pro to, že se trochu stydíme. Protože jsme ale férová parta, tak vám to trochu nastíníme: Soupeř dal podání a my jsme to odpálili do tribun. Pak se to několikrát opakovalo. Pak jsme to nepřihráli do tribun, Kolouch to nahrál a smečař to, pro změnu, poslal do tribun. A to se opět několikrát opakovalo. Takže ve zkratce: tribuna, tribuna, zadní stěna, tribuna a pak „dvoják“. To jsme proložili několika obdrženými esy a několika soupeřovými bloky. No co vám budeme povídat, hráli jsme strašně, takže nás soupeř porazil.

O den později jsme jeli na výlet do Chomutova a poučeni z chyb z minulého zápasu jsme se do soupeře pustili hlava nehlava.

Od prvního okamžiku jsme je mleli a měli jsme ve všech herních činnostech na vrh a proto jsme také první dva sety hladce vyhráli. Pak jsme si ale řekli, že je škoda, aby diváci, kteří přišli, šli za necelou hodinu domů, tak jsme trochu polevili a nechali soupeře vyrovnat na 2:2. No pak jsme je samozřejmě opět zmydlili, takže jsme vyhráli 3:2 a odjeli si užívat Vánoc.

Jak probíhají Vánoce u dobřichovického volejbalisty jsme vám už popisovali mnohokrát, takže není zapotřebí znovu opakovat, že neustále běhá, posiluje, pinká si o zeď a čte nové moderní metodické příručky.

Po svátkách nás čekalo, tak jako obvykle, prestižní sokolské mistrovství republiky. Letos ale mělo jeden prim a to ten, že jsme tam poprvé jeli rozděleni na dvě družstva. Jedno družstvo, které mělo reprezentovat dobřichovický volejbal a druhé, které jelo reprezentovat dobřichovickou zábavu. Nebudeme jmenovat kdo byl tam a kdo tam, ale napovíme, že věkový průměr zábavního družstva byl asi 39 let. Nakonec to volejbalisti vyhráli a zábavná polovina skončila třetí, což bylo překvapení turnaje.

Na druhou stranu ale musíme říct, že i ti volejbalisti se při večerní zábavě nenechali zahanbit, neboť ten nejmladší poskytl zábavu asi patnácti dalším náhodným kolemjdoucím, protože takhle pozvracenou postel jen tak nikdo neviděl. Že se toho někteří snažili využít ve svůj prospěch a prodávali vstupenky na podívání se na pozvracené libero, o tom raději ani nemluvme. Na našich stránkách jistě budou i fotky.

Ale aby toho nebylo málo, tak nám Jan Jenda Thomayer oznámil, že se bude ženit s krásnou, chytrou, vtipnou a sympatickou Terezkou Tanečnicí!!! (taky vás u toho výčtu jejích vlastností napadlo, jak se mu to povedlo?? No to je holt proto, že kluci z Dobi jsou prostě hvězdy) Tímto jim samozřejmě balahopřejem (především Jendovi) a doufáme, že co nevidět budeme moct psát i o nějakých potomcích. Snad budou po TerceJ. Vlastně, snad budou po Jendovi. Nééééééééééé, snad budou po Terce, páč kdyby byli po Jendovi, tak už budeme mít celý tři blokaře a to by mohlo vnést chaos, protože na takový počet blokařů nejsme zvyklí. Že automaticky počítáme s klukem je snad jasný, vždyť kluků je míň a je s nimi větší legrace.

Po náročné přípravě nás čekaly dvě první utkání v tomto roce.

Jedno jsme odehráli v ambiciózním Havlíčkově Brodě, které samozřejmě nehraje špatně, jen ještě nevyhráli ani jeden zápas. Na to že soutěž koupili, to není špatný začátek. A nejspíš i konec. Tam jsme teda vyhráli, sice to byl boj, ale podařilo se nám to.

Druhý zápas, minulý týden, jsme hráli v Českých Budějovicích a naši investigativní reportéři tam s námi odmítli jet s tím, že za posledních deset zápasů jsme vždycky s nimi hráli tie-break a vždycky vyhrálo domácí družstvo, takže je to zbytečné. Ze začátku to sice vypadalo, že bychom je mohli vyvést z omylu, ale nakonec měli pravdu. Opět tie-break a opět vyhrálo domácí družstvo. Je vidět, že naši investigativní reportéři nejsou žádní náhodní pisálci a že se z nich za ta léta stali skuteční volejbaloví odborníci.

A když už jsme u těch odborníků, byl by hřích vás neinformovat o tom, že časopis People na konci roku zveřejnil výsledky ankety o nejlepší nově otevřený bar ve střední Evropě. Stal se jím Bendy’s Bar v Křemencové 10 na Praze 1. Bendy’s Bar se také umístil na prvním místě v soutěži barmanů, takže nejlepšího barmana ve střední Evropě můžete potkat také tam!

No nic, to jen tak pro zajímavostJ

A jsme u konce rekapitulace a co se stane dál, je už jen otázka formy, štěstí a dobré vůle rozhodčích.

V pátek nás čeká klíčové utkání s ČZU Praha B a v sobotu s Jabloncem nad Nisou.

Celek ČZU Praha je momentálně na prvním místě s lepším skóre a o lepším vstupním postavení do play-off rozhodne právě tento zápas. Máte tedy jedinečnou možnost sledovat to nejlepší, co první liga může nabídnout, což samo o sobě je dostatečně motivující jak pro nás, tak i pro vás.

Doufáme, že nám v tomto a i dalších utkáních budete naklonění tak jako v minulých letech (samozřejmě můžete být nakloněni i víc) a že se nám společně opět podaří probojovat se co nejdál a třeba i první ligu po delší době opět vyhrát.

Jak jsme hráli v Brně a Poštorné

Vážení a milí příznivci dobřichovického volejbalu, čas vánoční se nepříjemně lepí na paty, honba za dárky pomalu začíná, takže máte jedinečnou příležitost tohle všechno hodit za hlavu a trochu si odpočinout při sledování kvalitní sportovní zábavy. O tomto víkendu nás čekají dva poslední zápasy na domácí palubovce v tomto kalendářním roce, takže my doufáme, že se nám podaří podarovat vás takovým malým předvánočním dárečkem v podobě vítězství.

Našimi soupeři budou dva celky z Moravy, a to Havířov a Staré Město. Oba celky disponují kvalitními hráči a je tedy velmi pravděpodobné, že se máte na co těšit.

Než se ale pustíme do samotného zápasu, máme pro vás, tak jako vždy, malou rekapitulaci.

Poslední utkání, které jste mohli sledovat, bylo s MFF Praha. Hned o den později jsme se s nimi setkali znovu, tentokrát na jejich palubovce.

Bohužel pro nás, se nám utkání zdaleka nevydařilo tak, jako to domácí. Hned od začátku jsme se dostali pod tlak, špatně jsme přihrávali a z toho vyplívaly i chyby na útoku. Naopak soupeř hrál o 100% lépe než u nás, takže si celkem poklidně došel pro vítězství v prvním setu.

V druhém setu jsme se přeci jen trochu zlepšili a srovnali tak se soupeřem krok. Ten, jakmile se dostal do bodové ztráty, začal dělat chyby a my tak druhý set vyhráli.

Třetí se nám opět nevyvedl. Stále nás trápila přihrávka a nedařilo se nám zablokovat. MFF hráli v pohodě a moc nám toho nedovolili a vyhráli i set třetí.

Do čtvrtého setu jsme vložili všechny naše naděje a bojovali o každý míč. Hra byla celou dobu vyrovnaná a o tiebreaku měla rozhodnout až samotná koncovka. Bohužel o tom rozhodl rozhodčí, který rázným písknutím ukončil zápas a my jeli domů.

Velkým plusem tohoto utkání bylo, že jsme měli po dlouhé době možnost vidět kapitána Jardu Lopatu Čermáka, jak zas utíká od hlavního rozhodčího k asistentovi a zpět a rozhazuje rukama. Alespoň něco pro diváky.

O týden později nás čekal dvoudenní zájezd do Brna a Poštorné.

V pátek jsme hráli s Brnem B, resp., Brnem A, neboť extraliga měla pauzu a tak mohli domácí doplnit družstvo hráči z Áčka. Nakonec jich tam bylo pět, což se nám zdálo jako relativně dost.

První set začal pro nás dost typicky. Prohrávali jsme asi 5:1. Nám prostě už trvá déle než se rozhýbeme. Po pár chvílích jsme trochu srovnali krok, ale ztrátu už jsme nedohnali a prohráli první set.

Na začátku druhého setu provedl Ladislav Sam Sejk největší střídání za posledních několik let a vyměnil polovinu mužstva. Po chvíli se to ukázalo, jako tah dobrý a my měli rázem nad soupeřem navrch. Mladí kluci z Brna se jen těžko srovnávali s naším pohybově úsporným volejbalem a dělali chyby. Takže jsme druhý set vyhráli 25:22.

Třetí a čtvrtý set byl velmi podobný. Nepříliš pohledný, ale velmi bojovný volejbal na obou stranách. Naštěstí jsme v koncovkách měli vždy trochu více klidu a podařilo se nám zvítězit 3:1.

Po vydřeném vítězství na nás čekalo zasloužené pivo a zábava, která měla vypuknout hned po našem ubytování. Bohužel nám Jan Jack Thomayer vybral ubytování v jednom příjemném sklepě na okraji Brna mezi továrnami. To ale nestačilo našim zhýčkaným primadonám, takže jsme se rozloučili s kotelníkem a malým přívětivým švábem a vyrazili hledat bydlení nové. Po chvíli bloudění se nám přeci jen podařilo najít ubytování hodné našich volejbalových kvalit a my si mohli nechat sušit věci v hotelovém pokoji a vyrazit na kýžené pivo.

V sobotu jsme hráli v Poštorné až od 17.00 a měli tedy celý sychravý den na přejezd. Jelikož jsme museli opustit hotel do 11 a cesta trvá asi jednu hodinu, nezbývalo nám nic jiného, než vyrazit za kulturou. Šli jsme tedy do kina. Po pár minutách se sice ze zadních řad ozývalo chrápání, ale dáme ruku do ohně, že to nebyl nikdo z nás.

Po příjemném odpoledni jsme dorazili do Poštorné a nastoupili k zápasu. Hned od začátku jsme dali soupeři jasně najevo, že nevedeme tabulku náhodou a vyhráli první set 25:18.

Druhý set byl také zcela jednoznačnou záležitostí a i když soupeřův trenér střídal jako o život, nic nebylo platné.

Třetí set pak byl už zcela jednoznačnou záležitostí a my v poklidu vyhráli 3:0.

Doufejme, že i dnes navážeme na předešlé výkony a podaří se nám zvítězit.

Jak jsme hráli s Havl. Brodem

Vážení a milí příznivci dobřichovického volejbalu, minulý týden jsme skočili do zimního času, což byl jasný signál k vyndání kulichů a zimních gum (zimní gumy stačí alespoň připravit v garáži). A protože jediné místo, kde se hezky zahřejete, je v naší hale, tak my jsme všechno zařídili tak, že už zase hrajeme doma.

Možná se už někomu může zdát podezřelé, že hrajeme po čtvrté v řadě doma, ale vězte nic nelegálního v tom není. Jen prezident klubu Ladislav Sam Sejk má momentálně svůj Mercedes Benz SLK Turbo Quatrro v servisu, tak zavolal prezidentovi ČVS (to víte, prezidenti si tak občas volají) a požádal ho o přeložení všech zápasů v této inkriminované době do Dobřichovic. A protože ho Sam o týden dříve nechal vyhrát v golfu, tak to prezident ČVS povolil a zařídil.

A protože jste všechna utkání měli možnost sledovat na vlastní oči, dostali naši investigativní reportéři volno a odjeli někam na luxusní dovolenou do Karlína. (nebo do Karlíka??). Takže se náš velmi demokratický volejbalový spolek dohodl, že vám přineseme k té sportovní zábavě, také trochu kultury.

Příjemná povídka pro pochmurný podvečer:

Pitomý pátek

Pátek. Patnáctého prosince. Prší. Pan polesný Petřina pospíchá promoklou pasekou popřát příteli Pekárkovi, protože Pavlína Pekárková porodila Pekárkovi potomka. Přes protesty Pekárka pojmenovali pachole Petr. „Pánbůh požehnej”, povídá Petřina, „pěkný pořízek”. Připíjejí pálenkou potají pálenou pod podlahou primitivního příbytku. „Píše”, povídá Petřina, „pětaosmdesát procent”, přitaká Pekárek podávajíc plné poháry. „Pořád pijete”, povídá Pavlína, přebalujíc přitom podělaného potomka papírovými plenami Pampers. Přebaleného Petra povitého povianem pokládá Pavlína Pekárková před pec. Pec plápolá posledním posmoleným polenem. Ponenáhlu poleno praskne, plamen prskne, podpálí peřinku Petříka. Potomek pláče. Podnapilý Pekárek poleje povijan pálenkou. „Proboha!” Pavlína překřičí plameny. „Podívej pitomče, pálenka podporuje plameny!” Popadne placatici pálenky, praští Pekárka po palici. Pekárka pohotově pohltí plameny. Plápolající Pekárek popadne potomka, přetrhne provázek převázaný přes peřinku. Povytáhne Petra, pohodí prázdný povian, přeskakuje piano. Pospíchá potopit postavy pod proud potoka. Plameny pohasly. Pekárek i Petr přežijí prosti popálenin. Přitom: Pitomec Pazdera přeskakuje potok. Přichází příležitostně pogratulovat. Přelézá Pekárkův plot před právě přibíhajícím pitbulem. Pitbul potahá pokousaného Pazderu podél potoka, potom pohodí postavu před pískoviště. „Pěkné přivítání”, povídá Pazdera podávajíc pokousanou pazouru. Pavlína převezme Petra, přiloží prs, pachole pije. Polesný Petřina podupává po plamenech. Plameny přestávají plápolat. Potom převáže Pazderovi posápanou pravou paži pruhem plátna. Pekárek přivazuje pitbula. Pitomý pes. Pokousal pouze pošťáka. Proč pokousal Pazderu? Poděsily psa plameny? Pravděpodobně. Polesný prochází průsekem, prosekaným prostředkem pralesního porostu, pokáceným pracovníky pomocného Píseckého praporu. „Přestanu pít pálenku”, povídá polohlasem. Pitomý pátek.

A zpět k volejbalu. Naším dnešním soupeřem je známy celek z EGE České Budějovice, který je momentálně na páté příčce tabulky. Sehráli jsme s nimi již nespočetně bitev a vždycky se jednalo o velmi kvalitní volejbal. Doufejme, že tomu tak bude i tentokrát, samozřejmě se šťastnějším koncem pro nás.

Jak jsme hráli v Havířově a Starém Městě

Vážení a milí příznivci dobřichovického volejbalu, uteklo nám zase pár dní a vám se již jistě stýskalo po volejbale. Naštěstí jsme tu my, abychom vám od tohoto trápení pomohli. Než se ale budete moct zakoukat do našich krásných, ladných a velmi dynamických pohybů, pokusí se naši investigativní reportéři o malou rekapitulaci dvou minulých utkání.

Zpráva investigativního reportéra s krycím jménem Neviditelný:

Pátek 3. října 2008:

-          11.30: odjezd z centra Prahy (sedím v luxusním a dravém voze)

-          11.32 :otvírám okénko, někdo snědl něco zkaženého

-          11.45: zácpa. (Ne toho, kdo špatně jedl. Bohužel. Zácpa na D1)

-          11.46: otvírám okénko, někdo snědl něco špatného

-          12.08: dozvídám se, že nějaký Noid se nalil jako dobytek. (Musím si doma zjistit, kdo je Noid)

-          12.20: otvírám okénko, někdo snědl něco zkaženého

-          12.50: zácpa. Opět jen na dálnici

-          13.10: začínám mít hlad

-          13.12: začíná se mi chtít na záchod

-          13.50: pořád jsme ještě nezastavili a já trpím

-          14.10: volejbalisti snad nečůraj!!!

-          14.13: prosím, škemrám a slibuji co se dá

-          14.14: nesnáším všechny volejbalisty

-          14. 15: volejbalisti jsou nejbáječnější lidi na světě. Vůbec celý svět je nádherný.

-          14.28: Noid už se zase někde opil

-          14.30: spím a zdá se mi o Noidovi

-          15.12: jsem zbuzen a jdeme do fast foodu (nemůžu jmenovat, co kdybych chtěl tenhle záznam prodat konkurenci…)

-          16.00: bloudíme v Ostravě…o tom se nic napsat nedá

-          16.08: tudy už jsem někdy jel…

-          16.12: opilý autobusák nás posílá směrem na sever (není tím směrem už jen Polsko??)

-          16.15: Polská hranice

-          16.21: opět míjíme opilého autobusáka (prý vypadá jako Noid)

-          16.42: dorazili jsme do haly v Havířově. Než se kluci převléknou, musím zjistit kdo je Noid.

-          17.00: Začátek utkání a já pořád nic nevím.

-          17.05: kluci hrají moderní a dynamický volejbal

-          17.08: zahráli první pipe

-          17.21: po dramatické koncovce kluci vyhráli první set

-          17.30: krásná výměna, kterou ukončil až razantní útok z pipu

-          17.53: kluci vyhráli i druhý set a začínají věřit, že by tady mohli dnes vyhrát. Důležité je, že se jim daří zapojovat prvky moderního volejbalu.

-          18.12: to byl ale opravdu vydařený pipe

-          18.13: tentokrát to nestačilo a kluci prohráli třetí set v koncovce, škoda, že nehráli víc moderněji

-          18.17: kluci se opět vrátili k moderní hře a přináší to úspěch

-          18.22: obrana Havířova vůbec neví, co si má počít s dobřichovickým pipem

-          18.30: kluci vyhráli i čtvrtý set a zvítězili tak 3:1. Dalo by se říct, že trochu i překvapivě, protože Havířov od začátku soutěže vyhlašuje atak na postup do extraligy.

-          18.31 zatímco půjdou kluci na večeři a pak do Stodolní,půjdu zjistit, kdo je ten záhadný Noid… 

Sobota 4. října 2008

-          10.00: vrátil jsem se z knihovny, nemám žádné zprávy z večera ve stodolní, což by tak nevadilo, horší je, že v knihovně nebyl žádný záznam o Noidovi.

-          10.01: jdu konečně spát

Následuje zpráva investigativního reportéra s krycím jménem Cuba Libre:

Sobota 4.10.2008:

Já tam bylllllll, fšecko sem vidělll, áále dalééko míň se toho pamtůůju. Sme večír chodili tam a sem a pak tam i jinam a už smee nemohli, nemohli to…jak se to řekne…chodit!! A pak ušš sme býýli v pelíšku a spinkali. Ale málo. Kolečko se polámalo. To je ta písníččka! A pak kucíí hráli přes síť, ne jako přes ti vrtuu…virtu…virtulál…virtuální, ale vopravdickou. A musím téda říct, že hráli fáákt pěkně. Obzvláště jsem si všímnul, že hráli doost modrně, prej ňáky pajpy, bo co. Že prej to tak hrajou Brazílci, noo. Ale byla to krása. Kucí vedli 2:1 na sety. Pak jsem usnul. A dyž sem se vzbůůdil, tak se hrál tajbrejk. Asi už nehráli tu Brazílii, bo co. No a pak mi to přišlo, že měli trochu smůly a taky trochejc toho únavy a pak taky rozhodčí a pak taky diváci a vůbec fšecko se proti nim nííjak spiklo a nakonec teda prohráli, no. Ale i táák, řeknu vám, to vám byla krása, ti kucií hráli… A ty pajpy!!

Takový je záznam našich odborných investigativních reportérů. K tomu se nedá říct nic jiného, než že jsou to profesionálové na slovo vzatí.

Dneska nás čeká nováček soutěže, celek Odolena Voda. Celek s obrovskou volejbalovou historií se pokouší navázat na léta minulá, tak uvidíme, s čím příjdou…

DOBI DO TOHO!!!

Nový web: https://volejbaldobi.webnode.cz